Je to uz tyden a neco, kdy nas tady v Pardubicich navstivila trojice malomestaku z Turnova. Prozili jsme paradni vikend, behem ktereho jsme se nejen skvele bavili, ale i spoustu veci naucili. Tak uz na nic necekejte, rozkliknete tenhle clanek a ctete zurive dal!
Jelikoz malomestaci prijeli jiz odpoledne, bylo nejlepsi volbou je zabavit v kine - sli jsme tedy na Simpsonovi. Sice se uz dali videt na kompu a zadarmo, ale prece jen by to nebylo ono; trimetrovy Homer ma fakt neco do sebe:-)
Zlatym hrebem vikendu byl ale bezesporu sobotni vylet na delostreleckou tvrz Bouda. Vydali jsme se k ni Pavlovym vozem Ford Rekord (nebo tak neco) a po cca 1,5 hodine jizdy jsme dorazili do Techonina, odkud to pak jeste bylo k nasemu cili cca 50 minut pesky lesni cestou.
Me a Pavla ohromil uz samotny vstupovy objekt K - S 22a "Krok". Tento mohutny srub byl vybudovan na odvracene strane kopce Bouda tak, aby jej nebylo mozno ze strany nepritele pozorovat ani ohrozit primou palbou. To bylo nutné pro zajisteni klidneho a plynuleho zasobovani tvrze. Informovali jsme se tam tedy o moznostech prohlidky a svorne jsme se rozhodli, ze si zakoupime prohlidku dlouhou (120 - 150 minut), abychom z toho uz neco meli, kdyz jsme se tam tak dlouho trmaceli, ze. (Pozn.: Na webovych strankach jsem posleze zjistil, ze pro zajemce se poskytuje jeste nadstandardni prohlidka, ktera trva 260 minut, takze aspon mame duvod se na Boudu vratit.)
Uderilo prave poledne, cele nasi skupiny se chopil pan Dan Pelej a prohlidka mohla zacit. Tento pan se ukazal byti pravym nadsencem a znalcem ceskoslovenskeho opevneni, ackoli podnika v necem uplne odlisnem, a sice v reklame - zrejme vytiskl i vstupenky, ktere nam tedka doma visi na zdi na pamatku. Diky tomuto panovi jsem se dozvedel spoustu veci - napr. proc se opevneni stavelo vedle pohranici i na Vltave, v jakych liniich bylo sestaveno opevneni, kdo byl nejvetsim nepritelem techto pohranicnich tvrzi (Kovosrot) apod. Bohuzel jsem musel neustale odbihat a fotit, takze jsem nepochytil vsechno a musel jsem se pana Peleje jako blbec ptat na ty same veci znova, coz ostatni ucastniky prohlidky mozna trochu zdrzovalo a obcas mi to i davali najevo. Na druhou stranu by mi meli byt vdecni, protoze si to aspon lepe zapamatovali, kdyz casti vykladu slyseli vicekrat:-) Nicmene ja jsem niceho nedbal a zcela jsem si vychutnaval prohlidku tohoto unikatniho delostreleckeho opevneni.
Dan Pelej nam ukazal a nalezite okomentoval veskere vybaveni tvrze, prosli jsme hlavni galerii, nahledli do minovych kobek, prozkoumali posuvne zavery, navstivili municni sklad M1 a M2 a vystoupali do srubu K - S 22 "Horymir". To byla hlavni chlouba tvrze, protoze se v nem mela nachazet otocna a vysuvna 440 tun tezka delova vez. Casti vycnivajici z objektu byly vyrobeny z vysoce kvalitni pancerove oceli a mely odolat i nejtezsimu ostrelovani a bombardovani. Vez byla vybavena dvojici houfnic raze 10 cm s dostrelem 11 950 metru (!) a kadenci 15 az 20 ran za minutu (kazda hlaven). Kolem osy se vez pri elektrickem pohonu otocila o 360 ° za 1 minutu, do palebne polohy se vysunula o 70 cm behem 9 sekund. No dokonalost sama!
Po tomto zlatem hrebu prohlidky nam Dan Pelej jeste dopral velice zajimavou prohlidku exterieru (ta bohuzel nektere ucastnice prohlidky z nejakeho duvodu neoslovila) dalsich tri pechotnich srubu K - S 21 "Kazi", K - S 23 "Teta" a K - S 24 "Libuse", poslednim z nichz jsme opet sesli dolu do podzemi tvrze a ve svitu fotografickych blesku (neb v te casti podzemi nejak nefungovala elektrika) jsme si jeste prohledli osetrovnu. V 15:10 jsme vystoupili na povrch, po krasnych 1 550 metrech uslych podzemim, 1 000 metrech na povrchu tvrze, 254 schodu vzhuru a 382 dolu.
Skoda, ze nase skupina mela 12 lidi, kdyby nas bylo min, tak by kvuli nam nepousteli dieselagregat a museli bychom si svitit petrolejkami - juuuu!
Prohlidka delostrelecke tvrze Bouda tedy skoncila uspechem, kazdy se neco naucil ci neco pochytil. Protoze jsme vsichni ale uz byli poradne vyhladli, hledali jsme na ceste zpatky nejakou kloudnou hospodu. Na doporuceni REDa jsme zastavili u jedne u silnice, ale tam nam primo rekli, ze jsou "vyjedeni":-) Neklesali jsme na duchu a po nejakych kilometrech jsme zastavili u prima hospody v Cesticich a nalezite jsme se posilnili. Pak k veceru jsme dojeli zpatky do Pardubic, kde jsme se oddavali parbe Dostihu s Skreblu:)
V nedeli dopoledne jsme se pak jeste vydali na Kunku, kde byly remeslnicke trhy, ale abych byl uprimny - nikdo z nas si je asi prilis neuzil, protoze jsme stale byli plni zazitku z Boudy. Holky byly obdarovany nahrdelniky a nausnicemi, pak jsme si prohledli vnitrek hradu Kuneticka hora, a protoze jsme dostavali poradny hlad, zajeli jsme se naobedvat do Pardubic do Mexikany. Ja jsem si dal burritos pro chlapy a jak je videt na fotce tady pod textem, byla to fakt nakladacka. Na zaver dne jsme se s vypetim vsech sil vyskrabali na Zelenou branu, podivali se z vysky na Pardubice, a dokulili se domu dorazit (viz RED lezici, alkoholujici).
Paradni vikend, paradni vylet, paradni lidi. Co vic si prat?
P.S.: Diky Mgr. Vlckovi za fotky. Ale tamtu, jak RED civi do hlavne, jsi mazat nemusel...
Mgr. Pavel Vlček | 
Zde hledá
Podrobně jsem přečetla podrobně popsanou prohlídku. Myslím, že jméno Dan Pelej si budete všichni pamatovat do smrti. Stejně tak se už nikdy víc nemůžete dozvědět ani přidalší opakované prohlídce, neb Dan vám poskytl služby téměř nadstandardní ! I když, jak jsem to tak spočítala, by jste si ještě 70 minut mohli v Doudě užívat